	První jarní hrátky s hrabankou...
	Tentokrát začneme jinak. Je čtvrtek, půl jedný ráno. Poblikávající lampička na koleji mi sice nedovolí spát, ale nesvítí dost na to, abych do těch výkresů nemusel mžourat.. hůůůůůůůů... A k tomu mi ještě pořád píše Maaca o tom, jak ladí jarní Padák, a že bysme měli vyorat první jarní brázdu. Taky že jo, slovo dává slovo, ostatní tuhnou, ale já, po drobných peripetiích s píchlou gumou na autě, zastavuju na velkokapacitním parkovišti u jednoho nejmenovaného ski areálu. Už z dálky na mě dejchne ten horskej vzduch, všude vlekaři, ošlehaný týpci z horský služby, roštěnky s bambulema a opodál sedící sjezdař Hermann Maier... to všechno mi řiká, že jsem opravdu na horách... ...cože? ne? se mi to asi zdálo, vzpomínky na Alpy.. tady je rozblácený parkovisko pro cca 30 aut, dva ospalý vlekaři, stará dobrá poma na gumě a svah, až oči přecházejí. Na svahu taková bílá voda, normálně to čvachtá,když to plužej dolu. A Hermanna tu dělá nějakej seschlej stařík v tesilový bundě a bambusovejma hůlkama. Ale štýlo má věru dobrý, první půlku svahu musí vajíčkem, aby na tom plácku dole moh smeknout 3-4 rychlý oblouky. Je to stará škola slalomu, žádnej carving, ta břečka od něj lítá až do lesa. Ale kvůli obdivání poválečnýho lyžování tady nejsem. Napravo od svahu nacházim konec trailu, o němž vim že dle slov Mácy je vostrej, nekompromisní, krutopřísnej a mrtěkrutej. V půlce tratě zřím "padáčníka" jak tam v potu tváře okopává ty svoje cestičky. Zdravíme se zdáli, zalamujem palec a zasvěceně hovoříme o kanadským štýlu, americkým pívu..až to z toho radši tlačim na vrchol. Na to abych vám řek, kolik je tu přesně tratí, tratiček, trailů, šórů a dirtů, to nemam dost naježděný. Hlavní je trasa ze shora až dolu. Kdo by to byl řek.. Takový centrum zábavy je u skály, dropy, skalky, rok sekšn, monumentální drop, dosti vetchej prkýnkáč od DJ Harmona a wallride na skále, kterej mě několikrát za sebou školí... Celkově mi to tam dává najevo zaprvý že to stavěl Máca:-D a zadruhý že by chtělo se rozjezdit. Za povšimnutí ještě stojí krmelec, kterej nějakej lidovej truhlář udělal zvířátkům a instaloval ho nad skálu. Z dálky vypadá krásně, z blízka vypadá, že tvůrce měl asi o hodně víc rád zviřítka, než uměl se dřevem. Něco tam lítáme. Při první seznamovací jízdě mě v docela vlažným tempu překvapuje dvoják, takže to prasim do tý mezery, vidle na doraz, ale nějak z toho bruslim ven. Hodně mě baví ten zasílák dole, takovej správnej dodálkáč. Záhy přijíždí pozvaní mediální činitelé, Kuře s foťákem a Hrášek s kamerou. Začínáme se tvářit vážně, páč od týhle chvíle každej záběr může bejt zlomovej a může se objevit třeba v příštím NWDčku.. Maacovi kručí v břiše, jede se někam zalepit majonézou. V tom přichází moje chvíle. Jsem tam sám se dvouma profíkama. Jedeme materiál, kuře nestačí cvakat,hrach zase klapat klapkou. Takže to sjedem na vostro, jak už jsem řek, skalka mě školí tak, že jsem na ní zanevřel, zkoušim to minitráňo co tam kluci mají, zkoušim ty skalky a roksekšny.. Ze všeho mam relativně radost ale taky z toho cejtim, že to chtělo se rozjezdit. Udejchanej pan stavitel už je spátky, hltáme kolaloku a jdeme na věc. Montuje se helmutkameru, a přichází další soukmenovec, Pepa. Pěstička střídá palec, kecy v kleci a jde se na kopec. Z kluků mediálních mam pocit, že by rádi, aby sme se zaměřili na nějakej spot, páč oni by se objektivama taky rádi na něco zaměřili. Načež to posíláme ve třech ze shora až dolů na cestu:-D V půli cesty zrovna pod roksekšnem, ve fázi slušný DH dravost stojí na cestě rodinka s dětma. Takže ztrácim potřebný flow, dvoják mě školý podruhé, pak už to držim až dolu v apatii a stíhačce, probouzí mě až dopad z toho dodálkáče. No a tlačenka nahoru. Kamera stojí, kluci čekají. Začínam toho mít dost, kluci musej domu okopávat ředkvičky. Takže to dřeme nahoru a zkoušíme odpočku k takovýmu step-upu. Maaca to má naskákaný, kroutil se ve vzduchu jako had. Já jsem si zkusil 2x rychlost, pak jsem to tam dal, tlačil až jsem z toho málem zhnědil, na fotce výraz masovýho vraha a výslekem je 5cm za hranu dopadu. Druhej pokus je stejně bídnej, na ojetý kazetě mi na to nevycházej kvalty. Třetí pokus vypadá slibně, zkoušim 4ku kolečno, který je, těsně před odpalem, málo. Odevzdaně čekam hranu. Ale že k tý hraně ani nedoletim, a prasknu to tam na "klauze", jsem nečekal. Mrda, protáčim gripy a házim tygra na dopad. No tlama docela nudná, řikam si. Ale asi tam byl někde šutr, protože mi čvachtá rukavice, a na lokti se otevírá díra do těla. Zkušenec Maaca vytahuje vodu a náplast a tim mi zachraňuje život. Já se těšim jak mi to, dle dohody, Buky bude zašívat. Nakonec to řešej jen 3 mašličky a už jsem pomalu srostlej. Tenhle incident tak trochu řeší závěr ježdění, dáváme si to dolu a tak nějak všichni domu. Dál zůstává jen trailbuilder Maaca a nám slastný pocit v našich srdcích. Tímto bych se s vámi, naši milí čtenáři, chtěl rozloučit, takže see you later, bitches... Benďák - díkes Benďákovi za humorný report ze soboty a následující report bude neděle s Pražskejma a Berounskejma, s hodně povedejma fotkama, dokonce v kousek větším formátu :) STAY TUNED

První jarní hrátky s hrabankou...

Tentokrát začneme jinak.

Je čtvrtek, půl jedný ráno. Poblikávající lampička na koleji mi sice nedovolí spát, ale nesvítí dost na to, abych do těch výkresů nemusel mžourat.. hůůůůůůůů...
A k tomu mi ještě pořád píše Maaca o tom, jak ladí jarní Padák, a že bysme měli vyorat první jarní brázdu.
Taky že jo, slovo dává slovo, ostatní tuhnou, ale já, po drobných peripetiích s píchlou gumou na autě, zastavuju na velkokapacitním parkovišti u jednoho nejmenovaného ski areálu.

Už z dálky na mě dejchne ten horskej vzduch, všude vlekaři, ošlehaný týpci z horský služby, roštěnky s bambulema a opodál sedící sjezdař Hermann Maier... to všechno mi řiká, že jsem opravdu na horách...
...cože? ne? se mi to asi zdálo, vzpomínky na Alpy.. tady je rozblácený parkovisko pro cca 30 aut, dva ospalý vlekaři, stará dobrá poma na gumě a svah, až oči přecházejí. Na svahu taková bílá voda, normálně to čvachtá,když to plužej dolu. A Hermanna tu dělá nějakej seschlej stařík v tesilový bundě a bambusovejma hůlkama. Ale štýlo má věru dobrý, první půlku svahu musí vajíčkem, aby na tom plácku dole moh smeknout 3-4 rychlý oblouky. Je to stará škola slalomu, žádnej carving, ta břečka od něj lítá až do lesa.

Ale kvůli obdivání poválečnýho lyžování tady nejsem. Napravo od svahu nacházim konec trailu, o němž vim že dle slov Mácy je vostrej, nekompromisní, krutopřísnej a mrtěkrutej.
V půlce tratě zřím "padáčníka" jak tam v potu tváře okopává ty svoje cestičky. Zdravíme se zdáli, zalamujem palec a zasvěceně hovoříme o kanadským štýlu, americkým pívu..až to z toho radši tlačim na vrchol.
Na to abych vám řek, kolik je tu přesně tratí, tratiček, trailů, šórů a dirtů, to nemam dost naježděný.

Hlavní je trasa ze shora až dolu. Kdo by to byl řek.. Takový centrum zábavy je u skály, dropy, skalky, rok sekšn, monumentální drop, dosti vetchej prkýnkáč od DJ Harmona a wallride na skále, kterej mě několikrát za sebou školí...
Celkově mi to tam dává najevo zaprvý že to stavěl Máca:-D a zadruhý že by chtělo se rozjezdit. Za povšimnutí ještě stojí krmelec, kterej nějakej lidovej truhlář udělal zvířátkům a instaloval ho nad skálu. Z dálky vypadá krásně, z blízka vypadá, že tvůrce měl asi o hodně víc rád zviřítka, než uměl se dřevem.

Něco tam lítáme. Při první seznamovací jízdě mě v docela vlažným tempu překvapuje dvoják, takže to prasim do tý mezery, vidle na doraz, ale nějak z toho bruslim ven. Hodně mě baví ten zasílák dole, takovej správnej dodálkáč.

Záhy přijíždí pozvaní mediální činitelé, Kuře s foťákem a Hrášek s kamerou. Začínáme se tvářit vážně, páč od týhle chvíle každej záběr může bejt zlomovej a může se objevit třeba v příštím NWDčku..

Maacovi kručí v břiše, jede se někam zalepit majonézou. V tom přichází moje chvíle. Jsem tam sám se dvouma profíkama. Jedeme materiál, kuře nestačí cvakat,hrach zase klapat klapkou. Takže to sjedem na vostro, jak už jsem řek, skalka mě školí tak, že jsem na ní zanevřel, zkoušim to minitráňo co tam kluci mají, zkoušim ty skalky a roksekšny..
Ze všeho mam relativně radost ale taky z toho cejtim, že to chtělo se rozjezdit.

Udejchanej pan stavitel už je spátky, hltáme kolaloku a jdeme na věc. Montuje se helmutkameru, a přichází další soukmenovec, Pepa. Pěstička střídá palec, kecy v kleci a jde se na kopec.

Z kluků mediálních mam pocit, že by rádi, aby sme se zaměřili na nějakej spot, páč oni by se objektivama taky rádi na něco zaměřili.

Načež to posíláme ve třech ze shora až dolů na cestu:-D V půli cesty zrovna pod roksekšnem, ve fázi slušný DH dravost stojí na cestě rodinka s dětma.
Takže ztrácim potřebný flow, dvoják mě školý podruhé, pak už to držim až dolu v apatii a stíhačce, probouzí mě až dopad z toho dodálkáče. No a tlačenka nahoru. Kamera stojí, kluci čekají.

Začínam toho mít dost, kluci musej domu okopávat ředkvičky. Takže to dřeme nahoru a zkoušíme odpočku k takovýmu step-upu. Maaca to má naskákaný, kroutil se ve vzduchu jako had.

Já jsem si zkusil 2x rychlost, pak jsem to tam dal, tlačil až jsem z toho málem zhnědil, na fotce výraz masovýho vraha a výslekem je 5cm za hranu dopadu. Druhej pokus je stejně bídnej, na ojetý kazetě mi na to nevycházej kvalty.

Třetí pokus vypadá slibně, zkoušim 4ku kolečno, který je, těsně před odpalem, málo. Odevzdaně čekam hranu. Ale že k tý hraně ani nedoletim, a prasknu to tam na "klauze", jsem nečekal.

Mrda, protáčim gripy a házim tygra na dopad. No tlama docela nudná, řikam si.

Ale asi tam byl někde šutr, protože mi čvachtá rukavice, a na lokti se otevírá díra do těla.

Zkušenec Maaca vytahuje vodu a náplast a tim mi zachraňuje život.

Já se těšim jak mi to, dle dohody, Buky bude zašívat. Nakonec to řešej jen 3 mašličky a už jsem pomalu srostlej.

Tenhle incident tak trochu řeší závěr ježdění, dáváme si to dolu a tak nějak všichni domu. Dál zůstává jen trailbuilder Maaca a nám slastný pocit v našich srdcích.

Tímto bych se s vámi, naši milí čtenáři, chtěl rozloučit, takže see you later, bitches...

Benďák

- díkes Benďákovi za humorný report ze soboty a následující report bude neděle s Pražskejma a Berounskejma, s hodně povedejma fotkama, dokonce v kousek větším formátu :)

STAY TUNED